Jeho akademické znalosti byly přetaveny událostmi života zasvěceného hledání Pravdy. Dlouhá léta cestoval a žil v zemích Orientu (Egypt, Kambodža, Indie), kde studoval náboženství, mysticismus, jógu, a východní filozofii. Několik let prožil v Austrálii, Novém Zélandu a USA. Posledních dvacet let svého života strávil ve Švýcarsku, sem za ním přicházeli návštěvníci a korespondence z celého světa. Hrál důležitou roli v životech mnoha lidí.

Všude na svých cestách vyhledával a setkával se s významnými náboženskými a filozofickými mysliteli. Celý svůj život zasvětil nejen hlubokému studiu různých pramenů prastaré i moderní moudrosti, ale především studiu a analýze své vlastní bytosti, hledání svého pravého Já.

“PB” pobýval za svých mladších let často a ve svých pozdějších letech nepřetržitě — v plném vědomí Přítomnosti Nadjá, viděl platnost i omezenost pojmů o něm vytvořených prostřednictvím lidského intelektu a citů.

Na rozdíl od duchovních učitelů, kteří cítí potřebu vytvářet nebo objevovat přesnou definici nebo systém, který potom po celý zbytek svého života opakují a obhajují, se “PB” svobodně rozhodl soustřeďovat svou pozornost více na samu živoucí Přítomnost než na úvahy o ní. Znamenalo to být uctivě bdělý k jejímu nepřerušenému mystériu a současně intelektuálně přesný v tom, co lze o ní správně říci.

S výsledky tohoto bádání a hledání seznamoval čtenáře prostřednictvím svých knih. Jejich vysoká hodnota spočívá v tom, že “PB” závažné otázky Života, které leží před každým člověkem nejen analyzuje a rozebírá, ale z hloubky vlastního prožitku a zkušenosti podává návod, pro každého jak svým vlastním úsilím a sám v sobě nalézt odpovědi. Jeho pravdivost proráží temnoty nevědomosti jako světlo majáku.

Ačkoli se jeho čtenářská obec počítá na miliony, žil převážně v ústraní a byl od přírody skromným člověkem. Vytrvale hledal účinné způsoby jak předávat své ideje veřejnosti a přitom ponechat vlastní osobnost v pozadí.

Protože vyzrával ve století, které přineslo více technických změn než předešlých tisíc let zasvětil svůj život takové cestě duchovního odhalení, která by byla vhodná pro dobu zmatků a změn. Tato úloha ho přivedla k četnému putování do středu duše, přes staletí a kolem světa, při neobvyklém hledání Pravdy. Během cest se příležitostně zastavoval, aby zaznamenal své soukromé dojmy o sobě, své práci, místech a lidech, s nimiž se setkal.

Vnitřní a vnější aspekty tohoto nevšedního člověka se pozoruhodně lišily jeden od druhého. Vnitřně byl Paul Brunton učenec a badatel, neúnavně pátrající po filozofických a náboženských idejích a praktikách. Zevně se zasvětil úkolu podělit se s ostatními o své těžce získané pochopení tou nejjednodušší, nejvíce inspirující a netechnickou formou, jakou jen mohl vyvinout. V jeho osobě si básníkova úcta ke kráse a vědcova úcta k pravdě vyžádaly vytvoření vzájemně uspokojujícího společného jazyka. Proces dal podnět ke vzniku hlasu, který postaví most mezi dobou minulou a budoucí.

Vnější člověk cestoval daleko, aby hluboce čerpal z moudrosti roztroušené po světě, moudrosti, kterou toto století se rozhodlo převážně ignorovat. Vnitřní člověk, zamilovaný do krásy toho, čím se lidská bytost může stát, v duchu viděl vědecky vzdělané lidské společenství, které nakonec znovu objeví a tvořivě obnoví hodnoty svého vlastního duchovního dědictví. Jak učenec-badatel vyzrál a básník-mystik se prohloubil, vynořil se dokonale moderní filozof. Dlouho před tím, než se v padesátých letech objevili jiní spisovatelé, nyní dobře známí, kteří zaměřili pozornost na specifické východní nauky, vyburcovaly knihy Paula Bruntona statisíce zvědavých, zmatených a upřímných lidí a upozornily je na bohaté poklady východního myšlení. Je nepopíratelně jedním z těch, kterým je současná popularita východo-západního kulturního a filozofického hnutí nejvíce zavázána.

I když byl “PB” filozoficky vyrovnaný s nezbytnou přítomností ega, neměl zájem na jeho okázalých projevech a přednostně zaměřoval svou podivuhodně vnímavou inteligenci na bohatství námětů, vytvářejících jeho definici filozofie.

A přesto o něm jeho knihy mnoho odhalují: jeho humor, jeho obavy o světovou situaci, jeho obdiv pro mimořádné jedince, jeho rozčarování z egoismu, který tak často nacházel pod rouchy “svatých lidí” a jeho přísně kritické hodnocení ceny a nedokonalostí vlastního díla. Pozorným čtením dostaneme odpovědi na otázky jako: Co změnilo londýnského žurnalistu v tak úspěšného interpreta a šiřitele orientální moudrosti a mystických technik? Proč po dobu posledních třiceti let svého života úmyslně anuloval svůj vlastní světský úspěch a vyhledával relativní anonymitu? Jak se vyhnul osudu svých mnohých současníků – osudu stát se guruem, který je obklopen okruhem lichotících žáků a jiným okruhem úporných kritiků? Jaká byla osudovost, která spojovala údobí jeho vnitřního a vnějšího růstu s rozvojem samotného východo-západního kulturního hnutí? Jaký význam pro nás má vzácná zkušenost života s ním?

Učení “PB” není jen teoretickým studiem, ale především návodem pro praktický život — návodem pro každého jak svým vlastním úsilím a sám v sobě nalézt odpovědi na všechny otázky Života.

PhDr. Paul Brunton zanechal závažné svědectví, že bytí, laskavé, moudré, ochranné a božské, které lidé nazývají Duší, které on nazývá Nadjá, skutečně existuje v srdcích všech; proto je mohou odhalit všichni.

“Pravda může být psána nebo mluvena, kázána nebo tištěna, ale její nejtrvalejší výraz a sdělení je předáváno tím nejhlubším Tichem té nejhlubší části v člověku.”

Tyto psané řádky nemusíme mít vždy po ruce, ani nebudeme mít možnost slyšet jemný, klidný hlas “PB”. Ale ten “PB”, který inspiroval tato slova, který dal sílu onomu hlasu, ono Jáství v jeho nekonečném míru, můžeme vždy nalézt uvnitř Ticha svého srdce.

Je autorem třinácti knih, z nichž první, Tajnosti indické, byla publikována v roce 1935 a poslední, Duchovní krize člověka, v roce 1952. Jeho 11 raných literárních prací paralelně odráželo jeho vlastní duchovní vývoj a přitahovalo miliony lidí, kteří se prostřednictvím jeho knih podíleli na jeho podivuhodné duchovní odysei. V padesátých letech se stáhl do ústraní, aby mohl s ještě větší intensitou prohlubovat duchovní bádání. Své duchovní zkušenosti, postřehy a intuice pilně zapisoval. Později veškerý písemný materiál roztřídil a po smrti bylo toto jeho duchovní krédo vydáno v šestnácti dílech pod názvem Zápisky Paula Bruntona. 
     

 nahoru